Koberce

Za místo vzniku perských koberců je považována Persie, oblast v Přední Asii, která se v roce 1035 přejmenola na Írán, a která má velmi starou kulturu. Tato země je kolébkou Kurdů. Tam, kde se stýkají hranice Turecka, Íránu a Iráku byli první, a jejich byl i Babylon. Posledním hlavním městem Kurdů byl Bidžar, místo, kde se i dnes vážou ty nejkvalitnější koberce svého druhu na světě. Ale do těchto míst jednoho dne přitáhli Peršané, kteří si ve chvílích mezi válkami a mírem vyměňovali zkušenosti s kavkazskými kmeny - Arménci, Ázerbajdžánci a mistry svého řemesla z Buchary. Proto se nelze divit, že tady někde byl zhotoven i nejstarší dochovaný koberec na světě, Pazyryk, nalezený v Altaji.
l když zdrojem prosperity Íránu je nafta, koberce hrají ekonomice této země stále významnou úlohu. V Íránu žijí lidé mnoha vyznání a etnického původu, stmeleni perskou kulturou. Peršané, tvůrci starověké perské říše, jsou nejpočetnější složkou populace. Sedmdesát procent Íránců je potomky árijských (indoíránských) kmenů, které začaly do dnešního Íránu migrovat ze Střední Asie ve 4. tisíciletí př. n. I. Většina obyvatel hovoří jedním z íránských jazyků, mezi které patří i oficiální jazyk země, perština. Nejvýznamnější etnickou skupinou jsou Peršané, na druhém místě pak Ázerbajdžánci. Většina obyvatel je muslimského vyznání.

Místní názvy, které jsou zároveň i názvy koberců zde vyráběných, nejsou našemu uchu nikterak cizí. Například bidžar, tabríz, kazak nebo heríz. Právě v centrálním Íránu je město Kešan, které dalo jméno jednomu z nejoblíbenějších koberců. Ale to, že v Ghoumu a jeho okolí vznikají nejdražší a nejkvalitnější koberce na světě, to už možná ví jen málokdo. Isfahán a Nain už jsou známější pojmy a cena koberců vázaných v těchto místech je obvykle odpovídající dokonale propracovanému vzoru z vlny a hedvábí. Většina těchto koberců jsou unikátní umělecká díla, která se dědí z generace na generaci.

Obvykle se udává jedenáct až dvacet čtyři základních oblastí, ve kterých se v Íránu vyrábějí koberce. Každá z těchto oblastí má své charakteristické rysy a znaky, ať už to jsou isfahány, tabrízy, teherány, ghoumy, kešany, šírázy, nainy či jiné. Jenže kromě těch základních existuje obrovské množství různých lokalit kde se koberce vyrábějí, z nichž každá je něčím typická. Zmíníme se alespoň o těch základních.

Původní nomádské koberce vázaly kočovné kmeny nomádských pastevců pro vlastní potřebu. Podle prostředí, ve kterém vznikly, se koberce dělí na nomádské, které vázaly kočovné nomádské kmeny, a na venkovské, jejichž výrobou se zabývaly nomádi, kteří se usadili na vesnicích. Vedle toho existovaly městské a dvorské koberce vyráběné v manufakturách. U zrodu městských koberců s jejich bohatými květinovými ornamenty stály původně dvorské koberce, vyráběné na zakázku panovníků nebo šlechty. Jejich návrhy jsou dílem profesionálních výtvarníků a tyto koberce se vázaly podle předkreslené předlohy. Původní nomádské koberce, ať už kočovných nomádských kmenů, nebo venkovské, patří k nejkrásnějším a nejlepším na trhu.

Nomádské koberce se nevázaly jen v íráku, ale i v Turecku a ve Střední Asii. To souvisí s kočovným způsobem života nomádů. l proto mají nomádské koberce většinou silnou vlnu s vysokým vlasem, protože tím se zvyšovala tepelně izolační funkce koberce, která při kočovném způsobu života nomádů byla důležitá. Tomu odpovídají i vzory koberců - velké, geometrické s lomenými liniemi. Nejkrásnější nomádské koberce vytvořili středoasijští Turkmeni. Na červené půdě, která někdy přechází do hnědé či fialové, mají řady geometrických medailonů - gólů, jejichž podobaje charakteristická vždy pro ten který kmen.

Gabehy se od pradávna těší výbornému renomé. Vážou je gaškajové, významný nomádský národ, kočovné kmeny pastevců v íránské provincii Fars. Tyto koberce jsou z kvalitní vlny a barveny přírodními barvivy. Mají vlněnou osnovu, což u pravých perských koberců nebývá pravidlem. Zaručuje však gabehům vysokou pevnost. Tyto koberce vydrží i extrémní zátěž a jsou prakticky nezničitelné. Na jejich výrobu se používá ovčí vlna s vysokým obsahem přírodního tuku lanolinu. To oceníme zejména při údržbě koberce. Tekutina, kterou nedopatřením rozlijeme na koberec se díky lanolinu, který působí vodoodpudivě, hned nevstřebá do vlákna a my ji můžeme hadříkem namočeným v mýdlové vodě snadno odstranit.

Gabehy jsou oblíbené i pro své jednoduché vzory. Jsou vlastně obrázkovou kronikou prostého života kočovníků. Časté jsou stylizované postavy pastevců nebo zvířat. Gaškajové se postupně navracejí ke svým tradičním vzorům a gabehy se staly oblíbeným sběratelským artiklem. Dobře zachovalé staré a starožitné koberce gaškajských kmenů dosahují poměrně vysokých cen. To i proto, že jsou vázány z ovčí vlny na vlněnou osnovu.

Bidžary, které vážou Kurdové ve městě Bidžar, se vyznačují vysokou řemeslnou a užitkovou hodnotou. Jejich výroba je zvláštní hned z několika důvodů. Především jsou vázány za mokra, a když uschnou, jejich vazba se mimořádně utáhne. Jsou charakteristické sytě červenou až bordó podkladovou barvou. Zajímavé je i to, že bidžary vážou muži, i když ostatní koberce jsou doménou žen a dívek. A do třetice - bidžary jsou vázány dvojitým uzlem, což jejich odolnost násobí. Díky své odolnosti se tyto koberce hodí i do vysoce namáhaných prostor s dětmi i domácími mazlíčky, a díky nadčasovým geometrickým vzorům do klasicky i moderně zařízeného interiéru. V Indii zhotovují cenově dostupnější bidžary, které jsou vázány v barevně rezervovanějších odstínech než originály. Často se také užívá dodatečné označení indo-bidžar.

Koberce tabríz, nain a isfahán získaly stejně jako bidžary své jméno podle íránských oblastí, kde jsou po staletí ručně vázány. Na rozdíl od bidžárů jsou ale vázány většinou jednoduchým uzlem. Vynikají krásnými květinovými vzory a jsou vskutku okouzlující. Od sebe je odlišíme podle typického barevného ladění. Pro tabríz je charakteristická růžová barva, zatímco u koberců z oblasti Isfahán převažuje barva modrá.

Modrá barva se také objevuje na kobercích z oblasti Nain, jejichž podkladová barva je bezová. Kromě modré barvy se u těchto koberců setkáváme i s červenou nebo zelenou, opět na světlém podkladu. K výrobě íránských tabrízů se používá vlna z prvního střihu ovcí ve třech až šesti měsících jejich života, všeobecně známá jako kork vlna. Své tradice zde stavějí především na kvalitě materiálu z dané oblasti. Koberce se liší i tím, kdy je použitá vlna stříhána a ze které části těla ovce.

A právě pro výrobu tabrízů se používá vlna z prvního střihu ovcí. Pro tabrízy jsou typické husté květinové vzory, vázy, palmety, lovecké scény nebo obrazové vzory. Pokud někdo chce vyrobit koberec podle návrhu výtvarníka, je právě město Tabríz vhodnou oblastí. Vedle legendárních měst v centrálním Íránu, jako je Teherán, Isfahán, Ghoum, Nain, Kešan, Yazd a Kerman, zde jsou i menší města, rozptýlená v této oblasti, kde se také vážou koberce vysoké kvality. Například jižně od Teheránu jsou to Veramin, Tafresh, Boroujerd, Khomaine a Taleghan, blízko Isfahánu jsou Najafabad, Joseghan a vesnice Maymeh, v blízkosti Kešanu je to Ardekan. Města Kaškán a Isfahán, kde byly zbudované první dílny šáhem Abbasem, měly mimořádný vliv na později vzniklé dílny v okolních městech. Město Najafabad vyrábí ísfahánské vzory a Yazd a Ardekan vyrábí slavné vzory z Kasánu. Ale napodobit nepřekonatelné isfahány je velice těžké, téměř nemožné.

V Ghoumu je vazačské řemeslo poměrně mladé a souvisí s iniciativou Reza-Khana, zakladatele páhlavské dynastie. Až počátkem 30. let 20. století začali obchodníci na bazarech z Kešanu a Teheránu v asi 160 km jižně položeném svatém poutním městě zřizovat vázací stavy a zajišťovat odbyt nových koberců z Ghoumu. Z nedostatku vlastních vzorů využili již existující vzory jiných proveniencí. Neuchýlili se však k pouhému kopírování a stávající vzory si vyložili po svém. Pokoušeli se dokonce i o kavkazské vzorování. Tím vzory ghoum rychle získaly charakteristický vlastní styl. Vyskytují se ve světlejších, veselejších barevných kompozicích než jejich vzory. Koberce vázané z vlny se řadí mezi zboží vyšší kvality, hedvábné koberce patří veskrze k špičkovým výrobkům per-sko-iránského vazačského umění.

Z důvodu vysoké nákladovosti se hedvábné koberce ve stylu ghoum začaly před časem vázat ve městě Maragheh v provincii Ázerbájdžán. Tyto kusy se sice nápadně podobají originálům, přesto se od těch ghoumských liší. Většinou jsou podstatně jemnější, s ostřejšími barevnými odstíny a zhusta doprovázeny nápadným tyrkysem. Útek je však oproti originálu z bavlny, což činí koberec prkennějším. Typ maragheh se dá velmi dobře rozeznat, neboť je vázán tureckým uzlem. V evropském maloobchodě však bývajítaké označovány jako ghoum.

Ve městě Sarough údajně vznikl stejnojmenný druh koberce; známým se však stal až díky velké manufaktuře v Arak-Sul-tanabadu. Sarough jsou koberce, jejichž vzor je velmi oblíbený v Německu. Tzv. saroughmir se souvislým středem složeným z malých botheh (plaménkový či lístkový motiv), lemovaný bordurou schekiri, se v ještě harmoničtějších barevných kompozicích než v Íránu už léta vyrábív Indii. Jelikož se indická produkce flexibilně přizpůsobuje přáním trhu, je indo-mir k dostání ve všech barevných odstínech. Dnes jíž předstihl svého předchůdce. Má velmi snadno se začleňující a praktické vzorování - vnitřní pole s drobným, neznatelným vzorem a silně výraznou obrubu.

Město Kešan bylo roku 1224 srovnáno Mongoly se zemí a veškeré obyvatelstvo zákeřně zavražděno. Za vlády Safavidů (1501 až 1722) zde králové Sejch Abbas I. A Abbas II., oba se smyslem pro umění, nejdříve založili tkalcovny hedvábí, posléze také manufaktury na ručně vázané koberce, jež dosáhly svého největšího rozkvětu. Koberec kešan je po desetiletí jedním z nejprestižnějších a nejoblíbenějších orientálních ručně vázaných koberců a je považován za nepostradatelnou klasiku. Bývá označován jako „mercedes" mezi ručně vázanými koberci. Ze všech koberců právě kešan vypadá i po několika desítkách let stejně jako v den nákupu. Při minimální údržbě a střídmém používání vysavače vydrží ovšem ještě další generaci.

Koberce špičkové kvality byly ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století vázány také západně od Teheránu ve městě Ghazwin. Ve srovnání s kešany jsou ghazwiny co do vlasu objemnější, vyšší a tužší, l přes tyto charakteristické znaky se dají jen těžko rozeznat od originálu. V dnešní době jsou dokonce dražší než originální kešany. Kešany se odjakživa zhotovují také v Indii. Jejich řemeslně-technické vlastnosti se blíží kvalitě keňanů zhotovených v Íránu. Odlišují se však podstatně vázáním, vzorem a především jemnějším tónováním.

Mesched je hlavní město rozsáhlé, východofranské provincie Chorassan (Khorassan), která hraničí na severu s Turkmenistánem a na východě s Afghánistánem. Mesched je správní metropolí a zároveň také hlavním překladištěm celé oblasti a jedním z nejuctívanějších poutních míst šiitského islámu. Nachází se zde schrána s ostatky sv. Imáma Řezy Vlil. Součástí schrány je jedna z nejvýznamnějších světových sbírek koberců, zahrnující četné dary od poutníků. Do oblasti správy mešity spadá také úctyhodná náboženská sbírka Sharkat Farsh Astan Ghods Rasavi, která provozuje velkou manufakturu o zhruba 450 zaměstnancích. Zde se vyrábějí koberce výhradně pro výbavu svatého okrsku. Po dvou až třech letech používání jsou exponáty vytříděny a poté se dostanou na trh. Tyto skvěle vázané meschedy, vyskytující se v mnoha nadměrných velikostech, jsou velmi oblíbeny. Podle uzlu rozlišujeme mes-ched-turkbaffy s tureckým, symetrickým uzlem, a mesched-farsibaffy s perským, asymetrickým uzlem.

Město Kerman bylo věhlasné díky výrobě šál, která konkurovala proslaveným šálám kašmírovým. Když v 19. století obrat rapidně poklesl, zaměřila se výroba na vázání koberců a velmi rychle si získala zvučné renomé. Cestující, kteří za starých časů procházeli Kermanem, však o výskytu vazačského řemesla mlčeli a žádnou zprávu nezanechal ani Marko Pólo, který ve 13. století Kerman navštívil. Na rozkvětu kobercového průmyslu v Kermanu se rozhodujícím způsobem podíleli také Evropané. S tímto rozvojem jsou úzce spojena dvě jména: Otto Bradley a Georgie Stevens. Na vzorech kermanů lze pozorovat zřetelný evropský vliv. Až do uvalení embarga ze strany USA směřovala většina kermanů do Ameriky, odkud si mnohé z nich našly cestu do Německa jako tzv. americké ker-many. Mnohým kermanům zůstal dodnes rokokový nádech. Téměř všechny dnes známé vzory vznikly ale až koncem 19. a začátkem 20. století, částečně přímým odvozením od au-bussonů a savonnairů.

Tyto koberce se vyrábějí z vlny, mají florální vzor, nikdy ne geometrický, s medailonem nebo s obvodovými lemy; na objednávku vznikají velmi často i portrétní a obrazové koberce. Na kermanech je patrná silná inspirace formami francouzských aubussonů a savonnairů. Jejich vzory upřednostňovala šlechta a velkoměšťané.

Ardebil je místem původu umění vázaných koberců a také jeho důležitého podporovatele dynastie Safíovců (1501 až 1722). Pro tradiční ardebily jsou charakteristické geometrické vzory a silný kavkazský vliv. Od svého příbuzného je rozlišíme podle vázání, souhry barev resp. specifických barevných kombinací a konečně také podle odlišného vlněného vlasu, který se tolik neleskne a je sušší než vlna kavkazských protějšků. Kromě toho mají ardebily většinou bavlněnou podkladovou tkaninu. Vzory s florálním základem se vyskytují jen vzácně a ve zřetelně geometrizované podobě.

Nově se v Ardebilu a okolí vážou také vzory herati, což je typický motiv perských koberců, který je tvořen diamantovým útvarem, z něhož vyrůstají čtyři výběžky a lístky. Řemeslné zpracování, výška a sklon vlasu těchto masivnějších koberců připomínají nové, velmi objemné sennehy. Vyrábějí se především formáty předložkové a jen zřídka přesáhne koberec plochu sedmi čtverečních metrů. Nadměrné velikosti nejsou známy, běhounyjen vzácně. Ty se také většinou prodávají podnázvem meschghin. Ardebil patří mezi koberce solidní střední třídy, s dobrou užitnou hodnotou a příznivou cenou.

Djoscheghan, Meymey, Murtschekort, Khosrowabad Ve všech čtyřech proveniencích se vážou koberce stejného vzoru, ale odlišné kvality. Kromě nezaměnitelného vzoru a výrazného lemování herati je zastoupen i tradičně vytrvávající medailon, který se vyznačuje jakýmsi objemným květinovým křížem ve stupňovitém kosočtverci spočívajícím na vrcholu. Drobné, ko-sočtverečné a symetricky uspořádané květy v centrálním poli mají znázorňovat orchideje. Orchideje rostou v džungli - zde se projevuje původ označení provenience Djoscheghan. Vážou se hlavně kobercové formáty, běhouny a saronimy.

O provenienci Nahawand v odborné literatuře těžko nalezneme něco bližšího. Je to s podivem, neboť nahawandy se svým zářivě jasným vlněným vlasem jsou považovány za robustní a odolné, a přitom relativně cenově dostupné. Jinak tato osada, položená daleko na jihu provincie Hamadan, není nijak významná. Díky zdejší produkci koberců, včetně produkce v okolních malých vesnicích však v minulých letech získala na důležitosti. Nahawandy jsou z ovčí vlny, hedvábné se nevyskytují, osnova je z bavlny. Pokud jsou lepší kvality, vyznačují se velmi jasně zářivým, kompaktním vlněným vlasem s dosti vysokou střiží. Jsou vázány pevně a solidně, tureckým nebo symetrickým uzlem. Vzor je geometrický, florál-ní, převážně čtvercově symetrický. Jsou mnohobarevné s klidným, až živým koloritem, a navíc jsou i cenově příznivé.

Koberce pocházející z oblasti plošiny Kelardascht v provincii Masanderan leží v pohoří Dobrus na úpatí hory Kelar. Region je vzdálený asi 100 km severozápadně od Teheránu na cestě z Karadže do Chalusu. Zvláštností této oblasti je konstruování vázacích stavů. Ty, které jsou určeny pro větší rozměry, stojí venku opřeny o zdi domu pod daleko vyčnívajícími okapy. Vazači a vazačky sedí opřeni o zeď a pracují odspodu nahoru.

Vlas těchto koberců je z ovčí vlny, osnova z bavlny. Vážou se tureckým nebo perským uzlem. Ráz vzoru je přísně geometrický, převážně čtvercově symetrický. Převládají tmavé barvy, tmavá rezavě červená a černomodrá. Jelikož si v tomto rychle dosažitelném regionu mnoho obyvatel hlavního města postavilo víkendové domky, začaly do této odlehlé oblasti proudit peníze. Starousedlíci proto opustili náročné vázání koberců a zaměřili se na turismus. To má za následek trvalý pokles produkce. Lze očekávat, že se kelardaschty za čas stanou raritami.

Zpět na perské koberce.