Koberce

Vedle Íránu vyrábějí koberce také další země, jako je Afghánistán, Indie a Pákistán, koberce na export. Pákistán a Indie vybudovaly  poměrně rozvinutý průmysl, kdežto export koberců z Afghánistánu je poměrně limitovaný. Uvedené země vyrábějí koberce odlišných kvalit a stylů.

AFGHÁNISTÁN

Je malá země západně od Pákistánu a Číny, severovýchodně od Íránu a jižně od Uzbekistánu a Turkmenistánu. Žije zde 25 miliónů lidí na ploše zhruba 650 tisíc kilometrů čtverečních. Vzniklo zde mnoho oblíbených koberců, ať už je vázali kočovníci Ersari, Tekké či Zamouč, nebo zda jsou to tzv. sloní stopy z Dawlatabádu. Koberce mají kvalitní vlnu z horských pastev. Z takové vlny kočovné kmeny nomádů od pradávna vázali či tkali nejen koberce, ale i kolébky pro děti a předměty denní potřeby, například tašky na sůl.
Koberce z Afghánistánu jsou svým stylem hodně podobné kobercům tureckým, východního Turkmenistánu a kavkazským. Koberce se Vyznačují tmavě červenou barvou, což je tradice místních kmenů, jsou velmi kvalitní a u nás velmi žádané. Nicméně mohou být koberce i hnědé, což je takzvaný turkmén, modré, zelené a oranžověžluté. I dnes se koberce vyrábějí v domácnostech jako dříve, ale většinou se vyrábějí v manufakturách. Koberce vyráběné v domácnostech jsou tak zvané vesnické koberce a mají více nepřesností a jinou kvalitu než koberce vázané v manufakturách. Lze předpokládat, že mnohé z dnes populárních vzorů byly původně navrženy výtvarníky a inspirovány perskými koberci.

Afghánský šírván se vyrábí z kvalitní ovčí vlny na osnově z kozího vlasu a má jednoduchý geometrický vzor.

Arjana je nejen název koberců, ale byl to i starodávný název Afghánistánu za doby, kdy na tomto území sídlily árijské kmeny táhnoucí na západ. Koberce vázaly turkmenské kmeny, například kmen Ersari, který žil v severním Afghánistánu a výroba koberců byla jediným zdrojem jejich obživy. Arjany mají vlněný vlas i osnovu, geometrické motivy a při jejich výrobě používají přírodní barvy.

Beluč jsou koberce, které se vyráběly v Belučistanu táhnoucím se od íránského Mešedu na jih a hraničícím s územím mezi Afghánistánem a Pákistánem až ke Kaspickému zálivu. Koberce Belučů jsou menších rozměrů, mají geometrický vzor a jsou značně trvanlivé.

INDIE

Indie, která se nachází v jižní části centrální Asie, hraničí s Čínou, Nepálem, Bangladéši, Barmou, Pákistánem a Indickým oceánem. Země s více než miliardou obyvatel zabírá přes tři milióny kilometrů čtverečních a je druhou nejlidnatější zemí na světě, hned po Číně. Vázání koberců zde nemá takovou historii a tradici jako je tomu v Íránu. Umění vázat koberce bylo v Indii představeno a rozvinuto začátkem 16. století. V období safíjovské dynastie perská vláda vybudovala v Indii profesionální dílny na výrobu koberců, kde perští vazači pouze dohlíželi na práci místních lidí. Dnes většina koberců vyráběných v Indii vychází z perských vzorů a tato tradice přetrvává až do dnešních dnů. Během staletí si indické koberce na světových trzích vybudovaly své pevné místo.

Většina koberců v mughalské Indii 16. a 17. století byly téměř stejné kvality jako koberce perské. Mimo jiné, právě Mughalům vděčíme za rozšíření umění vázat koberce v Indii, protože ti jich chtěli mít i na svém nově obsazeném území dostatečné množství. Horské kmeny sice vázaly koberce téměř od nepaměti, v Kašmíru dokonce hedvábné koberce, ale zásadní vliv na výrobu koberců měla Persie. I za to, že se na indických kobercích objevuje i zelená barva, vděčíme tomu, že se Peršané dostali do Indie ještě před islámem. Zelená barva je totiž pro muslimy barvou Prorokovou a užívá se jen výjimečně.

Bohužel toto umění vázat koberce na konci 17. stol. téměř zaniklo. Kobercový průmysl byl znovu oživen s příchodem Britů kolem roku 1800, ale kvalita vyráběných koberců přesto nedosahuje takové úrovně, jakou mají koberce íránské. Vlna používaná na indické koberce je hrubší než je vlna používaná na perské koberce. Indické koberce se z tohoto důvodu taky hůře překládají. Přesto indické koberce tak říkajíc sedí poměrně dobře na podlaze a mají poměrně dobrou životnost. Na ty nejkvalitnější indické koberce se používá stoprocentní kašmírské hedvábí a tradiční dezény, zejména perské. Výběr barev je téměř dokonalý, dlouhá je i jejich životnost. Takové koberce mají velmi pečlivé zpracování a patří ke špičce ručně vázaných orientálních koberců.

Kašmírový koberec je považován za nejušlechtilejší a nejvyhlášenější koberec z Indie. Po rozpadu bývalé anglické kolonie bylo historické knížectví Kašmír rozděleno mezi oba dva nástupnické státy - Indii a Pákistán. Koberce s označením kašmír nebo srinagar se však vážou pouze v indické části. Hlavním městem a centrem vázání koberců je odjakživa Srinagar. Vzory jsou klasické a decentní, barvy přizpůsobené aktuálnímu vkusu.

Indické gabehy jsou cenově výhodnější než íránské gabehy a kvalitou se vyrovnají svým předlohám. Ale na rozdíl od originálů to nejsou unikáty a nesou vedlejší označení indo-gabeh. Dalším rozlišovacím znakem je, že v indických manufakturách se váže na bavlnu, zatímco íránské gabehy jsou vázány na vlně. V Indii jsou vlákna barvena syntetickými, obvykle velmi kvalitními průmyslovými barvivy.

PÁKISTÁN

Většina toho, co bylo řečeno o indických kobercích platí i pro Pákistán. Pákistán se nachází mezi západním Íránem a východní Indií, rozprostírá se na ploše okolo 800 tisíc kilometrů čtverečních a oficiálně deklarovaná populace se počítá na 140 miliónů lidí. Pákistán byl, tak jako Indie, po dlouhou dobu britskou kolonií. Má silně rozvinutou vlastní výrobu ručně vázaných koberců v moderních i tradičních perských dezénech. Tamní kobercový průmysl byl silně ovlivněn Perskou říší. Perská vláda vybudovala královské dílny na výrobu koberců a v 16. a 17. století se tento průmysl v této oblasti velmi rozvinul. Dnešní styly a vzory pákistánských koberců se drží slavných perských, turkmenských a kavkazských vzorů.

Pákistán je v současné době čtvrtým největším výrobcem ručně vázaných koberců na světě.Tato země z devadesáti procent zpracovává vzor buchára, což je původní ruský vzor převzatý nejen Pákistánem, ale i Indií, Afghánistánem a ostatními státy, které se zabývají ručně vázanými koberci. Ty nejkvalitnější bucháry používají jehněčí vlnu, která dává kobercům vysokou jemnost a lesk. Vzory používají dvě až čtyři barvy. Obvykle jsou to odstíny zelené, modré a červené. Koberce, kde bylo použito perských vzorů, jsou většinou kvalitnější a dražší.

Kromě dezénů buchára v různých modifikacích se vedle perských vzorů můžeme nejčastěji setkat se vzory jardar, saruk, kirman a turkoman. Specifikou je zvláštní zpracování nejkvalitnější novozélandské vlny česáním. Koberce z česané vlny jsou krásně měkké a mají vzhled koberců hedvábných. Dovážejí se však i hedvábné koberce.

TURKMENISTÁN

Do dobytí území Číňany, bylo území Turkmenistánu po staletí pod často měnícím se politickým a kulturním vlivem. V západní části se odráží vliv Persie a Turecka, na jihu Indie, z východu Mongolská a Číny. Hlavními náboženstvími byly zoroastrismus, též mazdaismus, jedno z nejstarších náboženství světa podle kterého vývoj člověka probíhá v neustálém boji mezi principy dobra a zla, nestoriánské křesťanství, buddhismus a šamanismus.

Turkmenský textil patří k nejstarším zachovaným projevům východní nomádské kultury. Nutno zmínit skutečnost, že nejkrásnější nomádské koberce vytvořili právě středoasijští Turkmeni. Textilní tvorba turkmenských kmenů se ale dostává do popředí badatelského a sběratelského zájmu teprve v posledních dvou desetiletích. Produkce hlavních západo-turkmenstánských kmenů - Salorů, Saryků, Nomádů, Tekke, Čaudorů, Arabači a Ersárů je však dobře dokumentována. Turkménské koberce jsou typické používáním tradičních vzorů, které jsou spíše geometrické než květinové. Jsou barveny přírodními materiály. U turkmenských koberců se ovčí vlna používá i na osnovu koberce, což zvyšuje jejich trvanlivost. Turkménské koberce jsou většinou hnědé oproti červeným kobercům afghánským.

Většina koberců má určité společné rysy, mezi něž patří především užití červené, až po rezavé a hnědé barvy v různých odstínech, jako převládající barvy, a vzorování geometrickými medailony, rozšířenými v celé oblasti. Na červené ploše, která někdy přechází až do hnědé nebo fialové barvy, mají koberce řadu geometrických medailonů, tzv. gólů, jejichž podoba je charakteristická vždy pro určitý kmen. Podle ruských badatelů jde o kmenové emblémy, z nichž každý byl výlučným vlastnictvím určitého kmene. Vyvozovali dále, že pokud byl některý kmen podmaněn, kmen ztratil jejich výlučné používání. Tato teorie není však prokázána.

Turkménské koberce jsou elegantní a pokládaly se do knihoven, pracoven a pánských pokojů. Jsou velmi vyhledávané zejména pro své barvy, které jsou syté a teplé, příjemné na pohled. Oceňují je zejména lidé, pro které je orientální barevnost pravých perských koberců původem z Íránu, na nichž převažuje především červená barva, příliš kontrastní. Turkmenská tvorba koberců se dodnes odráží v produkci severního Afghánistánu. Tradiční turkmenské koberce měly poměrně jednoduché bordury. S bohatou bordurou na turkmenském koberci se můžeme setkat kolem roku 1900. Největší zájem byl o koberce turkmenských kmenů Tekke, kterým se říkalo buchára nebo královská buchára, a o koberce Jomutů. Původ tzv. bešírů není dosud známý, ale předpokládá se, že byly tyto koberce vázány v městském prostředí ersárskými Turkmeny. Koberce mají velmi působivé vzory a spojují tradici s tvorbou mimo oblast jejich vzniku.

Vedle těchto hlavních produktů vázali Turkmeni kobercovou technikou i další předměty výhodné pro kočovný způsob života. Byly to například kobercové závěsy na vstup do jurty, tzv. ensi. I když mají podobné vzory jako modlitební koberce, k tomuto účelu nesloužily. Kobercovou technikou se vázaly i velké tašky tzv. čuvaly, sloužící k ukládání předmětů, i součásti postrojů.

Zpět na perské koberce.