Koberce

Turecké koberce jsou známy jak svou kvalitou vázání, tak překrásnými vzory. Soutěžit s nimi mohou jedině koberce perské. Technika ručního vázání koberců se v Turecku traduje už od 12. století. Iv Turecku vázali koberce původně Nomádi a koberce byly součástí jejich obydlí. Není bez zajímavosti, že už tehdy se na koberce nesmělo šlapat obutou nohou. Za výrobu koberců pak vděčí Turecko Kurdům a Kavkazským kmenům. Jejich motivy jsou dodnes atraktivními vzory koberců, jako jsou kars, kazak, došemalti nebo šírván.
Později sultáni povolávali na svůj dvůr perské mistry, aby svému řemeslu naučili místní lidi. Tak vznikly nádherné koberce, které Turecko proslavily po celé Evropě. Jenže snaha po výdělku měla za následek pokles kvality. Kdysi slavné koberce ze Smyrnu dnes téměř nikdo nezná, mizí i krásné a kvalitní karsy a slavné anatolské koberce. Pro koberce z této oblasti existuje dvojí název - anatolské a turecké. Je to obdobné jako koberce perské a íránské. Význam obou výrazů je totožný.

Koberce mohou být vlněné, hedvábné, nebo mohou být z kombinace obou vláken. Barví se přírodními barvivy. Mezi jedinečné barvy tureckých koberců patří jak modré indigo, na které prý má každý výrobce svůj tajný recept, tak hnědý tabák. Vlákna barvená tabákem jsou nejdříve hnědá, ale sušením koberců na slunci získají vlákna charakteristický medový nádech. Z pohledu výroby koberců jsou hedvábné obtížnější, protože hedvábné vlákno nelze utrhnout tak jako vlákno vlněné, ale musí se uříznout. Pak stačí jen chybný řez do pevně napnuté osnovy, a koberec je zničený.

Názvem anatolské koberce se označují barevné orientální koberce pocházející z Anatolie, stěpní oblasti Turecka. Původní kočovné kmeny Turkmenů zde žily ve stanech a používaly v nich koberce vyrobené z ovčí vlny, které kromě praktických vlastností měly i vlastnosti vysoce estetické. Typickým motivem anatolských koberců je květ gul, turecky růže nebo květina. Byl to většinou šestiúhelník nebo osmiúhelník s geometricky stylizovaným květem.

Nejstarší vázané koberce nalezené na anatolském území pocházejí z 1. poloviny 13. století. Tyto koberce většinou vyráběly ženy pro svá obydlí, nebo jako dar mešitě. Mají klasické středové pole pravidelně vyplněné geometrickými rostlinnými vzory, po obvodu pak široké pásy s dalšími geometrickými tvary, většinou živočišného charakteru, jako jsou slepičí stopy, beraní rohy, jako symbol plodnosti, hrdinství a moci, nebo hvězdy a hvězdice, jako symbol štěstí a plodnosti. Od poloviny 15. století jsou tyto motivy postupně nahrazovány vzory geometrickými. Právě anatolské koberce byly mezi prvními, které se díky výpravě Marka Póla a křížovým výpravám dostaly do Evropy. Nutno konstatovat, že anatolské koberce patří k největšímu lidskému umění. Jejich vzory pocházejí z doby nejméně čtyři tisíce, možná i deset tisíc let před naším letopočtem.

V důsledku postupného přesunu výroby koberců do měst jsou dnes známy hlavně koberce označené jako konya a usak. K nejvzácnějším a na výrobu velmi náročným tureckým kobercům patří hedvábné koberce, jako jsou hedvábné koberce hereke s květinovým vzorem. Původně měly perské vzory a často se jednalo o modlitební koberce z kvalitního hedvábí nebo vlny. V obou případech je charakteristická velmi jemná práce. Některé koberce byly vázány dokonce i pozlacenou nití.

Došemalti jsou koberce nazvané podle tureckého města odkud pocházejí. Nemají příliš složité vzory, ale mají svou symboliku. Typická je kombinace červené a modré a geometrický motiv. Kars jsou koberce, které vážou arménské kmeny na náhorních plošinách turecko-arménské hranice. Pravý kars je vskutku nádherný. Kazak nejčastěji vážou Kurdové, Čerkesi a Arméni. Koberce mají osnovu z kozího vlasu a jako motiv stylizovanou podobu orla, který je na Kavkazu a u Turkmenů symbolem moci a síly. Těmto kobercům se často říká orlí kazak.
Zajímavé je i označení vzorů tureckých koberců. Kromě běžného označení podle místa jejich původu, od něhož se obvykle u městských koberců odvozuje jejich název, například ušák, konya a podobně, se od konce 15. a od 16. století označují i jmény malířů, kteří je na svých dílech ztvárnili.

Malá Asie, která od 14. století patří Turecku, má bohatou tradici výroby koberců už od starověku. Nejstarší zachované kusy patří do doby 1200 až 1300 n.l. a byť i v nevelkém počtu, svědčí o široce rozvinuté výrobě. Někdy jsou koberce z této oblasti označovány jako anatolské, jindy jako turecké. Mají přísnou geometrickou ornamentiku, používají mnoho motivů, které prozrazují byzantsko-sásánovské, neboli perské vlivy. Například kruhové vzory, nebo erby se zvířaty.

Kolem roku 1500 pracují maloasijští vazači často podle perských předloh. Klasický perský vzor zde v průběhu staletí prodělává poslední proměny. V současnosti se vTurecku vyrábí mnoho koberců na export, bohužel přes dlouhodobou tradici převládá u těchto koberců kvantita produkce nad kvalitou. Výroba koberců se soustřeďuje převážně ve Smyrně a v okolních vesnicích. Turci také často nakupují koberce přímo z Íránu, které pak obchodně vydávají za turecké, což dostatečně deklaruje současnou situaci na tamním trhu. Nutno říci, že v Turecku se vyrábějí také koberce tkané, především kelimy, které se vyrábějí většinou na zakázku.

Zpět na perské koberce.