Koberce

AFGHÁNSKÝ ŠÍRVÁN je koberec z kvalitní vlny s jednoduchým geometrickým vzorem na osnově z kozích chlupů.

ARDEBIL je opevněné město v Ázerbajdžánské perské provincii ve výšce 1520 m n.m. Je i místem původu umění vázaných koberců a také jeho důležitého podporovatele dynastie Safíovců (1501 - 1722). Toto provinční místo proslavil stejnojmenný koberec (Holý Carpet, tzn. Svatý koberec) z tamní me-šity, který ve 2. polovině 19. století koupil Němec Oscar StrauB pro firmu Ziegler-Company. Vlastně šlo o koberce dva. První z nich o velikosti 11,52 x 5,34 m získalo londýnské Victoria and Albert Museum v roce 1883, to pak koberec dlouhá léta restaurovalo. Dnes je vystaven v celé své kráse. Druhý koberec je k vidění střídavě v Museum of Art v Los Angeles a ve sbírce Paul Getty v kalifornském Malibu. Tradičně vzorované ardebily se vyznačují geometrickými vzory a silným kavkazským vlivem. Jejich podkladová tkanina je většinou z bavlny. Vzory s florálním základem se vyskytují pouze výjimečně a když, pak ve zřetelně geometrizované podobě.

ARJANA má motivy turkménského kmene Ersari, který žil v severním Afghánistánu. Koberce mají vlněný vlas i osnovu a geometrické vzory.

BELUC jsou koberce vázané Beluči na území Belučistánu, které se táhne od íránského Mešedu směrem na jih mezi Afghánistánem a Pákistánem. Koberce beluč mají menší rozměry, geometrické vzory a jsou kvalitní a velmi trvanlivé.

BIDZAR (BIDJAR) je solidní, důvěru vzbuzující, téměř nezničitelný koberec, který se váže technikou tureckých a perských uzlů. Vážou jej Kurdové v samotném městě Bidžar, které bylo posledním hlavním městem Kurdů. Tyto koberce vážou výhradně muži. Ačkoliv se v Německu hovoří většinou pouze o typu bidžar, v odborných kruzích se koberce této provenience člení do čtyř typů.

1. Gerus-bidžar
Tento typ tkají Kurdové a v obchodech patří k nejtradičnějším a v současnosti téměř výlučně pouze starožitným artiklům. Formáty koberce nejsou blíže známy. Dříve bývaly gerusbidžary vázány tak pevně, že mohly být přepravovány pouze svinuté. Tkaninový základ tvoří výhradně vlna.

2. Halva-i-bidžar
Jedná se o kurdský koberec vázaný výhradně tureckým uzlem. Na omak je tužší než afšarský bidžar. Od jiných bidžarů ho odlišuje ráz vzorování a červenější zdůraznění barevného řešení. Starší typy halva-i-bidžarů jsou často vázané na vlněném základu. Nejzřetelnějšími poznávacími znaky jsou větší pevnost a v důsledku toho menší ohebnost, ale i centrální medailon, provedený v měkkých, oblých liniích, který se do čtvrtiny opakuje ve vnitřních rozích.

3. Afšar-bidžar
Díky své bezkonkurenční oblíbenosti patří tento typ například v Čechách, ale i v Německu k hlavní současné nabídce této provenience. Své dodatečné označení nese podle kmene Afšarů, kteří se zabývají převážně jeho vázáním. Tento turkmenský národ sídlí také v oblasti Kirmanu, asi 50 km od města Bidžar, a váže naprosto jinak strukturované afšary, sirdžary atd. Typ ještě vyšší kvality je obchodníky označován jako tekab-bidžar.

4. Sandžan-bidžar
Dříve se se sandžany obchodovalo jako s takovými. V posledních letech se staly známé a žádané hedvábné sandžany, které patří mezi velice luxusní zboží. Mívají středový medailon a celkově jsou laděny v měkkých a tlumenějších barvách.

AFŠÁN rostlinný motiv, obvykle pravoúhlý, světlá na tmavém podkladu, který se objevuje nejčastěji na perských a kav-kazských kobercích.

AFŠÁR (AFSCHAR) koberce vázané íránským kmenem Afšarů na jihu Íránu, který původně sídlil mezi Eufratem a Tigridem a v 16. století přesídlil na jih Íránu. Většina těchto koberců vznikala v 19. století ještě v nomádském prostředí. Koberce jsou obvykle menších rozměrů, protože vznikaly na jednoduchých rámech. Mají živé barvy, motivy kosočtverců a květů i motivy podobné kavkazským.

BUCHÁRA je původní ruský vzor převzatý Pákistánem, Afghánistánem, Indií i ostatními státy, které se zabývají výrobou ručně vázaných koberců. Název buchára pochází ze san-skrtského vikhara, což znamená klášter. V 9. a 10. století byla Buchára hlavním městem perské dynastie říše Samánovců a byla střediskem obchodu a vzdělanosti celé Střední Asie. Na výrobu nejkvalitnějších buchárů se používá jehněčí vlna, která dává kobercům vysokou jemnost. Vzory používají dvě až čtyři barvy. Obvykle jsou to odstíny zelené, modré a červené. Koberce s perskými vzory jsou většinou kvalitnější a dražší.

CINTAMANI je označení koberců vyráběných od poloviny 16. století do poloviny 17. století v tureckém městě Ušáku. Mají motiv tří kruhů doprovázených dvěma vlnovkami na krémově bílém podkladu. Skutečný původ označení čintámani není známý, ale vzniklo patrně díky podobnosti tohoto motivu s buddhistickým zobrazením drahokamu, v sanskrtu nazývaném čintámani. Druhou variantou čintá-manů je motiv ptáků, jako symbolu, zobrazený opět na krémově bílém podkladu. V tomto případě jde o perskou symboliku, pták je symbolem duše vznášející se k nebesům.

DJOSCHEGHAN (MEYMEY, MURTSCHEKORT, KHOSROWABAD) Běžná jsou vlastně pouze pojmenování proveniencí Djoscheghan a Meymey. Měli bychom si však zapamatovat i druhá dvě, neboť všechny čtyři pojmy představují rozdílné kvality. Vzor je nezaměnitelný a je vždy orámován stejně výrazným, silně geometrizovaným lemem herati. Zastoupen je i tradiční medailon, který se vyznačuje jakýmsi objemným květinovým křížem ve stupňovitém kosočtverci spočívajícím na vrcholu. Drobné, kosočtverečné a symetricky uspořádané květy v centrálním poli mají znázorňovat orchideje. Orchideje rostou v džungli - zde se projevuje původ označení provenience Djoscheghan. Právě pro stoupající oblibu těchto vzorů se v poslední době začaly vázat také v Indii nebo v Číně. Koberce tam zhotovené jsou cenově dostupnější.

DOŠEMALTI jsou koberce vázané ve stejnojmenném tureckém městě, které mají svou symboliku a nepříliš složité, ale zajímavé, spíše jedodušší geometrické vzory. Pro tyto koberce je typická kombinace červené a modré barvy.

GABEH patří k nejstarším perským kobercům. Pravé gabehy mají dlouholetou tradici a vážou je kočovné nomádské kmeny Afšarů a Kaškajů v íránské provincii Fars a Kerman. Gabehyjsou z kvalitní vlny a barveny přírodními barvivy. Vlas koberce je z jemné vlny a má vysoký lesk, osnova koberce je většinou z vlny, výjimečně z bavlny nebo z kozí srsti, íránské koberce jsou vždy vázány na vlněné osnově, indické koberce pak mohou být vázány i na osnově bavlněné. Svým vzhledem tyto koberce připomínají současné módní trendy, takže se dobře hodí do moderních interiérů. Typický je prostý motiv pastevců a jejich zvířat, používaný od nepaměti, a přesto stále originální, ale i znázornění nekonečně zelených pastvin nebo pole připomínající západ slunce.

GHOUM je město vzdálené 124 kilometrů jižně od Teheránu a 233 kilometrů od Esfahámu, staré putovní město mezi Teheránem a Kešanem. Oblast Ghoumu má dlouhou tradici výroby koberců s vlastními vzory. Je jedním z nejdůležitějších míst výroby koberců. Ghoumy patří mezi nejkvalitnější pravé peršany. Koberce mají velmi náročné geometrické i květinové motivy na tmavém pozadí, některé koberce bývají označovány jako zahradní. Na rozdíl od isfahánu a nainu však nenajdeme výrazný centrální osmilistý květinový medailon. V samotném Ghoumu se dnes vážou ty nejušlechtilejší a nejkvalitnější hedvábné peršany. Jejich osnova i vlas jsou z čistého hedvábí a patří k těm nejdražším na světě. Příprava koberců může trvat několik měsíců, samotné vázání pak několik let. Pověst renomovaných vazačských dílen pronikla až do Evropy. Vzhledem k nedostatečným odborným znalostem - takovéto koberce jsou totiž velmi vzácné - zůstávají tato mistrovská vázaná díla bohužel často nepoznaná a jejich ceny se pohybují příliš nízko. Tyto špičkové koberce se stěží dostávají do Evropy, putují převážně do arabského prostoru a do Japonska. Rovněž v Číně se vážou ty nejjemnější ghoumy. Tamní muslimové se vracejí ke vzorům používaným jejich předky a s příslovečnou trpělivostí propracovávají nejjemnější detaily.

HAMADAN je antické perské město, hlavní město provincie Hamadán. Nachází se 450 km jihozápadně od Teheránu v nadmořské výšce 1850 m a je centrem rozsáhlé oblasti vázání koberců. Město spolu s okolními vesnicemi zaujímá první místo v produkci polonomádkých koberců. V okolních vesnicích se užívá mnoho různých motivů. Většina hamadánů má geometrické vzory, často kombinované s květinovými. Někdy se koberce rozdělují na dvě podskupiny - na pravé hamadány a sarabendy. Osnova i útek pravých hamadánů jsou z bavlny nebo ovčí či velbloudí vlny, u sarabendů vždy z bavlny. Oba typy jsou vázány symetrickým uzlem a hustota nepřesahuje 350 000 uzlíků na metr čtvereční.

HERATI je typický motiv všech perských koberců, zejména senneh, farraghánů a chorasánů. Motiv je tvořen diamantovým útvarem, z něhož jakoby vyrůstají čtyři rostlinné výběžky a lístky.

HEREKE město nedaleko Istambulu je známé výrobou vynikajících koberců, které jsou vrcholem turecké tradice ručně vázaných koberců. Původně se hereke vázaly s perskými vzory, často i modlitební koberce. Pro hustotu vázaných uzlů jsou vázány z vlny nebo z hedvábí na bavlněné osnově. V obou případech se vždy jedná o velmi jemnou práci. Některé koberce se vázaly i pozlacenou nití.

HERIZ je oblíbený, rustikální koberec ze severu západoper-ské provincie jižní Ázerbájdžán, se kterým se stále spojuje jistá nefalšovanost a originálnost. Herizy se sice vyznačují výraznými geometrickými vzory, ale přesto lze stále pozorovat vliv florálních ornamentů, které jim byly předlohou. Díky své kompaktnosti a váze materiálu jsou neobyčejně odolné. Zvláštní skupinu tvoří dnes velmi vzácné hedvábné koberce z 19. století, které svou cenou patří mezi absolutní špičky a díky zdobnosti nalézají místo v každé sbírce koberců.

INDIGO je barva rostlinného původu. Je to jedno z nejdéle známých rostlinných barviv modré barvy. Zdrojem indiga je indigovník z rodu dvouděložných rostlin z čeledi bobovitých, kterých je známo 350 druhů. Z druhů indigofera tictoria a indigofera suffruticosa se získává modré barvivo indigo, co do stálosti a krásy vůbec to nejlepší.

ISFAHAN je kouzelné a překrásné město, které je pyšné na svou dlouholetou a bohatou tradici ve výrobě koberců a reputaci získanou v 16. století. Nacházel se na druhé hedvábné stezce, a z toho plynulo velké bohatství města. Isfahány patří mezi nejkrásnější a nejkvalitnější koberce na světě. Většina isfahánů se vyznačuje propracovanými detaily vzorů, materiálem je vlna a hedvábí. Materiálem osnovy je bavlna, u velice jemných koberců je často podkladem čisté hedvábí. Do poloviny 20. století dominovaly zejména výraznější a ostré barvy, jako červená, modrá a bezová, později jsou barvy více tlumené. Základním motivem zůstává komplikovaný květinový vzor, proplétaný květinový motiv s medailonem, lotosové květy, nápisy v bordu-ře jejíž vzor přechází do vnitřního pole, motiv šáh-abbás, strom života. Typ používaného uzluje senneh (perský uzel), hustota 200 000 až 500 000 uzlů na metr čtvereční, nejlepší isfahány mají až milión i více uzlů na metr čtvereční.

KARS tyto koberce vážou Arménové v zalesněných náhorních plošinách na turecko-arménské hranici, v městečku Kars, které je známé jako středisko textilního průmyslu, zejména výroby koberců. Pravé karsy jsou nesmírně elegantní koberce vysoké kvality.

KAŠKAJ (GHAŠGHAI) jde o žádané nomádské koberce inspirované turkmenskými rysy. které vázal jihoíránský kmen Kaškajů, kočovných nomádů, žijících v jižním a centrálním Íránu. Jsou potomky tureckých Peršanů ze severozápaního Íránu, kteří byli donuceni odejít na jich země v 15 a 16. století. Hlavní oblast jejich osídlení je totožná s kolébkou Persie, provincií Fars, kde se podle doložených zpráv tkají koberce průběžně přes tisíc let. Turecký původ se částečně odráží v barevnosti a v geometrii vyráběných koberců. Koberce Kaškajů jsou velice teplé, s přitažlivými vzory. K barvení vlny se používají výhradně přírodní barviva. Jemnější druh koberce měl podélnou řadu geometrických medailonů, vyplněných hákovitým emblémem. Později Kaškaje proslavily koberce gabeh, tradiční íránské koberce s vysokým vlasem vyráběné nomádskými kmeny.

KAZAK vážou nejčastěji Kurdové a Arméni. Na těchto kobercích často nacházíme stylizovanou podobu orla. Orel je totiž na Kavkaze a u Turkménů symbolem moci a síly. Proto se také nalézá na kobercích kazak a v oblastech, kde tuto symboliku převzali. Kazakům se stylizovaným orlem se také říká orlí kazak. Osnovu mají kazaky z kozího vlasu.

KELARDASCHT je město v severním Íránu na úpatí hor. Výroba koberců v okolních vesnicích se vyznačuje používáním vysoce kvalitní vlny a koberce vysokou odolností. Všechny koberce tohoto typu mají tmavé, pro provenienci typické zabarvení s volnými plochami na pozadí, většinou v červeno-hnědých barvách. Koberce měly nejprve jako ornament hexagon, později geometrické motivy připomínají vliv blízkého Kavkazu, ale i stylizované motivy zvířat..

KELIM (KILIM) tkaný perský koberec. Jedná se o slovo tureckého původu a označuje oboustranné bezvlasé textilie.

KERMAN (KIRMAN) je město na jihovýchodě Íránu v Kermánské provincii, asi 1000 kilometrů od Teheránu. Koberce kerman patří v Evropě a Americe mezi nejznámější a také nejrenomovanější orientální koberce. Dříve kerman zdobil mnohé paláce a sídla zámožných měšťanů, byl a stále ještě je favoritem horních vrstev a je považován za vysoce elegantní koberec. Koberce mají květinový medailon, nebo celý květinový vzor. Tu a tam se používá obchodní označení kirman-royal, princezna-kirman nebo gobelín-kirman, což toto výsadní postavení jasné vyjadřuje.

KEŠAN (KASCHAN) je název hlavního provinčního města, které leží v centrální části Persie, asi 260 km jihovýchodně od Teheránu na pokraji Velké solné pouště při staré karavanní stezce. Ta vedla z Teheránu, přes Ghoum, Kešan a Kerman do Indie. Zde vyráběné koberce jsou klasikou mezi perskými koberci. Ráz vzoru je většinou florální, čtvercově symetrický či podélně symetrický, zřídka asymetrický. Mívá obvykle výrazný centrální medailon, tvořený propletencem stylizovaných květů, který je rámován dalšími bohatými motivy. Při vázání kešanů se užívá asymetrický uzel. Koberce mají krátké, velmi jemné vlákno z nejlepší vlny. Samostatnou kvalitativní skupinu tvoří kork-kešany ze zvláště jemného flóru, které byly ve dvacátých a třicátých letech určeny především pro export do Ameriky.

KONYA město je ve středním Turecku, které vil. století bylo hlavním městem Seldšukské říše. Vážou se zde menší rozměry koberců, obvykle s geometrickými vzory.

MAHALLAT je starobylá obytná zóna v Íránu, na svahu hory s termálními prameny, 362 kilometrů od Teheránu. Koberce mahallaty se svým tmavě červeně fialovým barevným řešením občas podobají mešedu ze severovýchodního Chorássánu.

MEŠED (MESHED) je hlavním městem provincie Chorássánu, nejposvátnějším místem šíitských muslimů, kam každoročně přicházejí ke hrobu imána Řezy. Bylo založeno v 9. století a určitou dobu bylo i hlavním městem Persie. Vyrábějí se zde kvalitní koberce od malých až po velké. Existuje zde několik vysoce hodnotných manufaktur, např. Amogli, Machmalbaff a Saber, jejichž koberce, oblíbené a žádané hlavně v Íránu, dosahují často značně vysokých cen. Užívá se asymetrický vzor, osnova i útek jsou z bavlny. Mešedy se vyznačují měkkými pastelovými tóny převážně červené barvy a je na nich použit bohatý květinový vzor. Často mají čtvercový formát. Rozlišení na turkbaffy a farsibaffy je spíše technickou záležitostí, ale mešed-turkbaffy se pro svoji pevnější vazbu těší větší oblibě.

NAHAWAND tyto koberce se vyčleňují ze skupiny hamadánů a obchodují se pod názvem původní provenience. Díky svébytnému charakteru vzorování a zabarvení a dobré kvalitě jsou na trhu poměrně úspěšné. Odhlédneme-li od běžných červenomodrých kombinací, květinového ornamentu a čtvercové symetrie, jsou typickým vzorem této provenience kytice, směřující symetricky od lemu do vnitřního pole. Je též možné pozorovat jistou podobnost se západní kurdskou oblastí.

NAIN je město, které se nachází v centrálním Íránu 60km východně od města Isfahán. Koberce nainy patří do kategorie nejkrásnějších koberců na světě. Mají bohatou historii, která byla mezi oběma světovými válkami přerušena a začala se znovu rozvíjet až po roce 1945. Slovo nain je v perštině synonymem pro slovo krásný. Často se vyskytují i koberce hedvábné, či kombinace jehněčí vlny a hedvábí. Materiálem osnovy je bavlna nebo hedvábí. V barvách dominuje bezová a modrá s hedvábným leskem. Odstíny modré se mohou měnit od temně tmavé až po barvu světlé oblohy. Typickým vzorem jsou křivočaré úponky vinné révy a větvící se lístky, květiny, ptáci, zvířata a krásné lemování. Mnoho koberců je signováno, a zejména pravé habibian jsou zárukou nejvyšší kvality. Nejlepší nainy se vyrovnají isfahánům. Nainy jsou oblíbené mezi sběrateli, pro svoji preciznost, jemnost a krásu.

OSM ŠŤASTNÝCH SYMBOLŮ (osm symbolů Buddhy) je nejznámější a nejpopulárnější skupina tibetských symbolů. Skládá se z drahocenného slunečníku, lotosového květu, zlatých ryb, nekonečného uzlu, číše velkého pokladu, pravotočivé ulity, osmidílného kola a praporce vítězství. Tibeťané jim říkají čhorten, sanskrtsky stupa.

SAROUGH je důležitá a velmi vážená provenience, kde manufaktury existují již od 80. let 19. století. V Sarough údajně vznikl stejnojmenný druh koberce; známým se stal až díky velké manufaktuře v Arak-Sultanabadu. Dříve měly tyto koberce ústřední květinový motiv na červeném pozadí, v poslední době květinové ornamenty zatlačily centrální medailony. Osnova i útek jsou buď bavlněné, nebo vlněné, užívá se symetrický uzel. Velmi ceněné imitace pocházejí z Indie.

SAROUGH-GHISSABAD je obzvlášť ušlechtilý koberec z místa Ghiassabad v oblasti Sarough-Arak. Pro rozlišení nese pojmenování provenience Ghiassabad nebo dvojitý název sarough-ghiassabad. Barevné řešení je bohatší než u saroughu a díky jemnému vázání vzoru jsou koberce také subtilněji vytříbené. V rámci této provenience se vážou výlučně koberce malých rozměrů, zejména předložky. Ghiassabad patří ke špičkovým produktům vazačského umění.

SENNEH perský uzel, jeden ze dvou typů uzlů, kterými se v Orientu vážou koberce. Tím druhým typem uzlu je turecký uzel - ghiordes. Senneh je i název města, podle kterého je perský uzel pojmenován. Paradoxní je, že právě zde se koberce vážou uzlem tureckým.

SUMAK je tkaný koberec, který se dovážel z kubské oblasti. Sumaky jsou bez vlasu a mají strukturu připomínající plnou výšivku řetízkovým stehem. Efektní sumaky, obvykle s řadou velkých medailonů na podélné ose, jsou stejně jako všechny kelimy méně odolné než koberce s vlasem.

ŠÍRÁZ - íránské město Šíráz bývá nazýváno městem básníků, růží a slavíků. Charakteristickým znakem šírázů je tradiční protáhlý kavkazský vzor. Vzhledem k tomu, že se tyto koberce vyrábějí mimo město Šíráz v okolních vesnicích na domáckých rámech, jsou tyto koberce většinou malé, maximálně střední velikosti, nejvíce 2,10 x 1,5 metrů.

ŠÍRVÁN bylo historické území a státní útvar na území dnešního Afghánistánu a Dagestánu. V jeho čele stáli šírvánsáhové. V polovině 16. století se stal íránskou provincií a v roce 1805 byl připojen k Rusku. Šírván je jemný koberec s nízkým vlasem, s charakteristickými znaky zakavkazských koberců. Afghánský šírván je z kvalitní lesklé vlny, osnovu má z kozího vlasu a jednoduchý geometrický vzor. Takový šírván však nebyl uvázán v místě původu, což je na západ od Kaspického moře, ale na východ, v Afghánistánu.

TABRÍZ - město je hlavním kulturním centrem íránského Ázerbajdžánu. Kdy bylo přesně založeno se neví, patrně za vlády Sásanovců. V 16. století bylo krátce hlavním městem Persie. Koberce tabríz mají krátký vlas, bavlněnou osnovu i útek a jsou vázány symetrickým uzlem. Tabrízy je možno rozdělit do čtyř podskupin.

1. Koberce koraja mají geometrický vzor s příležitostným medailonem v rudém poli.
2. Ardebilské koberce pocházejí z bezprostředního okolí Tabrízů a je pro ně charakteristická barva slonové kosti.
3. Koberce serab jsou nejčastěji vázány z velbloudí srsti a jejich obvyklým vzorem je opakující se osmiúhelník.
4. Herézské koberce jsou poslední podskupinou tabrízů a dělají se ve velkých rozměrech, až 4 x 3 metry. Mají geometrický vzor na poli různých tónů červené barvy, ale občas i vzor květinový.

TEHERÁN, od roku 1786 hlavní město Íránu, leží na jižním úpatí Elborzu. Koberce stejného jména mají rozmanité barvy i vzory s medailony, květinami a geometrickými vzory kavkazského typu. Určení těchto koberců je obtížné, protože vazači přicházející do Teheránu přinášeli různé vlivy z ostatních oblastí. Dnes se tento typ koberce vyrábí jen v omezené míře, protože vazači koberců zde vyměnili nevý, osnou práci za výnosnější.

USAK Je město v Turecku, v západní Anatolii. Koberce stejného jména se zde v 16. až 18. století vázaly s motivem čintámanů nebo s motivem ptáků. Oba motivy byly na stejně světlém podkladu a střídaly se na nich stejné typy bordur.

Zpět na perské koberce.