Vyhledat v katalogu

Drobečková navigace

Úvod > O kobercích > Historie perských koberců

Historie perských koberců

Dnes se už dá asi těžko určit kdy se koberce vlastně začaly vyrábět a odkud pocházejí.vTo není přesně známo. Předpokládá se však, že se první kusy koberců objevily někdy mezi 4. a 2. tisíciletím př. n. l. v Mongolsku nebo v Centrální Asii. Na začátku sloužily koberce spíše k praktickým účelům, jako je ochrana před chladem a při stavbě stanů. Měly většinou geometrické vzory se zvířecími motivy. Nejčastěji bývají spojovány s kulturou Perské říše, která bývala na území přesahujícím hranice současného Íránu. Proto se také tradičnímu ručně vázanému koberci říká nejen orientální, ale zejména perský koberec.
V Orientu koberec sloužil jako lůžko, pokrývka i sedlo a ve stepi vytvářel dokonce i obydlí. Persie, dnešní Írán, má velkou historickou tradici ve vázání koberců. Umění vazby pravých perských koberců je staré více než dva tisíce let. Podle báje se tomuto umění vázat koberce naučil pradávný mohamedánský mudrc Lokmán od pavouka, který svou sítí pohání vody posvátné řeky Gangy.

Modlitební koberce

Náboženská funkce koberce byla vždy jedním ze základních cílů výroby koberců. Každý muslim totiž považuje darování koberce mešitě za výraz hluboké pokory a úcty. Proto je také v mešitách mnoho velmi starých a vzácných koberců. Důkazem jejich kvality je skutečnost, že vydržely pravidelné bohoslužby více než tři sta let.

Modlitební koberce, tzv.modláky, se poznají na první pohled. Mají totiž tzv. mihráb, což je špičatý obdélník připomínající kresbu věže, jejíž špička má při modlitbě vždy směřovat k Mekkce. Mihráb je modlitební výklenek, který patří k hlavním částem mešity, a ten vždy ukazuje směrem k Mekkce. Je připomínkou přítomnosti Proroka. Jedinou mešitou, která nemá mihráb, je samotná mešita v Mekkce. V ní se věřící modlí přímo ke Ká'bě, která stojí v jejím samém středu. Na rozdíl od křesťanských kostelů není mešita považována za svatou půdu. Musí být ale rituálně čistým prostorem, protože čistota modlitebního místa je jednou z podmínek pro vykonání bohoslužby. Proto je její podlaha pokryta koberci nebo rohožemi.
Na modlitební koberce si při každodenní modlitbě věřící musilimové klekají. Na některých jsou po stranách zobrazeny ruce. O ně se věřící muslim opírá, když se při modlení klaní a dotýká se čelem země. V přední části těchto koberců bývá též uprostřed jednobarevná plocha, většinou ve tvaru kosočtverce, kam si věřící pokládá kamínky nebo prach z posvátné Mekky.

K nejstarším perským kobercům patří především nomádské koberce, ale i pravé gabehy, které vážou kočovné kmeny v íránské provincii Fars. Gabehy mají jednoduchý vzor, silný vlas a výrazné barvy. Ale stejně jako v Persii vázaly se koberce v Číně, Egyptě, Nepálu, Afghánistánu, Turecku i v jižní a Střední Asii, ale i Anatólii v Malé Asii a na Kavkazu. Pro své netradiční a moderní jsou dnes velmi oblíbené koberce z Nepálu, kde je z valné části vážou tibetští emigranti. Z historického hlediska mezi ní koberce patří i čínské koberce, zajímavé už jen svými plastickými vzory. Některé motivy z Číny převzala i Persie, ale ta daleko více rozdala do všech okolních zemí, Kavkazu, Turkestánu, Turecka i Indie.

Tvorba koberců v Zakavkazsku, v Arménii, Gruzii a bájdžánu má tři základní podoby. Na východě, v oblasti Kaspickém moři, se vázaly jemné koberce s nízkým vlasem a drobnými vzory. Mezi nimi vyniká šírván z doby kolem 1800, pozoruhodný, rovněž šírvánský modlitební koberec šestiprstou rukou nebo móghan se vzorem inspirovanýr skými zahradními koberci. Z tvorby západní části Zakavkazska oceňuje současné sběratelství především silné a výrazné kazaky. Z nich dominuje kazak s hvězdicemi ze sbírek Národní galerie v Praze. Mezi oběma skupinami stojí koberce z Karabachu na jihu Zakavkazska, co do výrazu nejrozmanitější. Slavný karabašský vzor čelaberd, známější stále ještě jako orlí kazak, reprezentuje koberec z hradu Bítov.

Koberec z hrobky prince

Staré zápisy hovoří o kobercích starých dva a půl tisíc ale důkazy o tom, že to byly opravdu ručně vázané koberce chyběly. Až v roce 1949 se objevil v hrobce skytského knížete v Altajském pohoří skvěle zachovalý koberec, jehož stáří bylo odhadnuto na 2500 let.

Nejstarší nalezený koberec, známý jako Pazyryk, podle v Altajských horách, nedaleko hranic tehdejšího Sovětského svazu a Mongolska, kde byl v roce 1949 nalezen ruským archeologem Ruděnkem, pochází dokonce z 5. tisíciletí přd naším letopočtem. Má rozměry 1,98 x 1,83 metrů a 360 tisíc uzlíků na čtvereční metr! Má červenou, jasně zelenou a žlutou barvu. Koberec je vskutku mistrovským dílem. Ve středovém poli je čtyřiadvacet čtverců s hvězdicovými motivy, v postraních pěti pásech se střídají obrazy legendárního ptáka Noha, pasoucích se losů a jezdců na koních.

Tento koberec se nacházel v hrobce prince turských kmenů, předchůdců středoasijských národů. To dokazuje, že už tehdy se koberec stal pokladem pro místní lidi. Je zajímavé, že se koberec zachoval tak dlouhou dobu, ačkoliv mnohem nladší koberce podlehly zkáze. Hrobka byla totiž krátce po svém uzavření vyloupena, lupiči odnesli všechno zlato a cenné předměty.

Potom však voda prosákla probořenou střechou, zmrzla, a střešní kameny fungovaly jako izolátor. Voda zůstala zmrzlá celých 2500 let a v ní i koberec. Dnes je tento koberec uložen v petrohradské Ermitáži.
Profesor Ruděnko pak našel v další hrobce kousek ještě starší¬ho koberce. Ze začátku 1. tisíciletí před naším letopočtem pak byly nalezeny i další koberce v Číně a v Egyptě. Jedny z nej¬starších nalezených koberců pocházejí z východní Číny a jsou z doby 4. tisíciletí před naším letopočtem.
Snad nejkrásnější koberec, který prý kdy existoval, byl v kté-sifonském paláci perského Sasánovce Gustava Parvíze, který vládl začátkem 7. století n.l. Veliký koberec zobrazoval kvetou¬cí zahradu se stromy, potoky a květinovými záhony ze zlatých a stříbrných vláken, hedvábí, drahých kamenů a perel. Arabští dobyvatelé však tento skvost zcela zničili. Vojáci jej rozřezali na kousky a rozdělili si jej mezi sebou.
Časem se rozvíjely technologie a tradice výroby koberců se šířila do mnoha regiónů světa. Šíření koberců také napomoh¬la tak zvaná Hedvábná cesta, spojující Čínu s Evropou.

Také zájem Evropy o orientální koberce má dlouholetou tradici. Podnítily jej obchodní a diplomatické styky a svou významnou roli při tom sehrály i křižácké výpravy. Výroba perských koberců se do Evropy dostala až v 10. století zásluhou Maurů. Až do 18. století se však koberce v Evropě používaly převážně jako ozdoba stěn a stolů. Velmi oblíbené byly tzv. gobelíny a tapiserie. Orientální koberce postupně začaly být chloubou královských a šlechtických rodů a do konce 17. století se koberce staly běžnou součástí evropského života.

V Orientu byl koberec nepostradatelnou součástí života člověka. Provázel ho od kolébky až po hrob. Koberce zdobily dům, byly na podlahách stanů, zavěšené ve stanech, sloužily jako lůžko i sedlo ve stepi, vymezovaly posvátný prostor pro modlitby, ale sloužily i jako kolébky pro dětí, tašky na sůl apod. Dalo by se říci, že koberec byl především užitkovým předmětem. Jenže Orient nezná hranice mezi krásou a účelností, mezi luxusem a prostotou, mezi rozkoší a askezí, pohodlím a přísností. Proto tamní lidé byli vždy schopni udělat koberec tak, aby vyhovoval všem potřebám a touhám, aby byl všední věcí a zároveň měl své zvláštní kouzlo a tajemství, aby plnil nejen svou funkci užitkovou, ale i estetickou.

Postupně se nomádské kmeny, přicházející z východu, začaly usazovat. Největšími centry výroby koberců se tak staly Anatólie (Turecko), Centrální Asie, Čína, Kavkaz a Persie (Írán). Od té doby se v kobercích objevily nové vzory, rozměry, technologie. Motivy a styly koberců se víceméně určily podle místa výroby. Kromě geometrických vzorů se začaly používat květinové vzory a jako materiály kromě vlny i hedvábí a bavlna. Také se ustanovily standardy velikostí. Kolem 11. až 12. století vznikla první střediska na výrobu koberců. Důvodem byly za¬kázky, zejména od bohatých lidí a mešit.

Dovoz do Evropy

Přibližně v té době se díky Marku Polovi a křížovým výpravám dostaly do Evropy i první orientální koberce. Mezi prvními, které si Evropané přivezli domů, byly právě anatolské koberce. Tehdy orientální koberec byl ukazatelem bohatství jeho majitele, a proto se zájem o koberce značně zvyšoval. Také od té doby můžeme spatřit koberce v obrazech některých evropských malířů, například Hanse Holbeina nebo Lorenze Lotta. V Turecku se největšími centry výroby staly Bursa, Hereke, Kayseri, Konya, Ušák a Van.
V 15. století se koberce objevovaly na obrazech s náboženskou tématikou, obvykle pod trůnem Madony, na oltářních menzách a stupních. Ve 2. polovině 16. století dokladuje florentské a benátské malířství jak byly koberce vyvěšovány z oken a na balustrádách, jak dokumentovaly bohatství svých majitelů. Od 16. století se koberce běžně objevovaly na portrétních obrazech. Daleko častěji však pokrývaly stoly, na podlaze ležely jen výjimečně. Barokní malířství pak dokládá bohaté vzory a drapérie exotických koberců, které pokrývají nábytek.

Zavěšování koberců na stěny se rozšířilo teprve ve 2. polovině 19. století, která znamenala zlom z hlediska uplatnění koberců v západním interiéru. Do té doby se obdobně jako v Orientu na koberce nestavěl nábytek. Od té doby se ale začaly do Evropy více dovážet koberce větších rozměrů, na které se vzdor smyslu a logice vzorů začal stavět nábytek..

První koberce dovážené do Evropy pocházely z Malé Asie a měly geometrické vzory. Teprve ve druhé polovině 16. století se začaly dovážet perské koberce s bohatými rostlinnými ornamenty točených linií. Většina koberců dovážených do Evropy z centrální Asie vznikala až do dvacátých let 20. století v nomádském prostředí kočovných pastevců. Nomádi, zabývající se chovem ovcí, velbloudů, koz a koní, mají svá zimoviště, ale ne trvalá sídla. Dodnes kočují zejména stepními a pouštními oblastmi v závislosti na ročním období.

Nomádské koberce kočovných pastevců vznikaly původně pro vlastní potřebu a jen na základě originální myšlenky svých tvůrců, bez předlohy. Jejich motivy se vázaly zpaměti jako tradiční kmenové, klanové nebo rodové znaky. Mívají často vlnu nejvyšší kvality, ručně spřádanou rodinami pastevců a barvenou rostlinnými barvivy místního původu. Vlnu nomádi používají jak na vlasové nitě, tak na tkaninový základ, neboli na osnovu. Takové koberce představují vrchol lidového uměnítvůrců, kteří do nich vetkali svou přirozenou chuť tvořit krásu.

Nomádské rodiny, které žily ve městech a na vesnicích se také zabývaly výrobou koberců a později zde vznikaly manufaktury. Na rozdíl od kočovných kmenů se v manufakturách vyrábějí koberce podle předepsané šablony a pod dozorem mistra. V manufakturách se na výrobu koberců používá rovněž vlna vysoké kvality, ale na tkaninový základ se používá odolnější bavlna.

Podoby íránských, resp. perských koberců jsou stejně rozmanité, jako je rozmanité prostředí, v němž vznikaly. Většina íránských koberců, které jsou v českých sbírkách, je z doby od druhé poloviny 19. do počátku 20. století, dva z nich, isfahán a chorásán, pocházejí patrně už ze 17. století, ze slavné doby vlády Safíjovské dynastie, charakterizované jako zlatý věk perské kultury. Koberce mívají jak neobyčejně jemné, spletité rostlinné vzory koberců vázaných v městských dílnách, tak výrazné formy nomádské tvorby.
Vývoj anatolských koberců můžeme nejlépe sledovat na příkladě koberce ušák, vyráběném ve stejnojmenném městě v západním Turecku. Ušák se rychle stal známým díky neobvyklým květinovým vzorům a centrálním medailónovým motivům. Postupně se dostával do velkých paláců jak v Turecku, tak i v Evropě. V zemích Orientu získal popularitu spíše jako modlitební koberec. Jiným známým příkladem je centrum výroby hedvábných koberců hereke, které bylo založeno v 17. století za účelem dekorace sultánových paláců. Koberce hereke patří k vysoce kvalitním kobercům dosahujícím kvality íránských hedvábných koberců. Názvy koberců jsou tvořeny dvěma způsoby. Jednak jsou odvozeny od města, vesnice či oblasti, kde byly vyrobeny, například kešan, konya nebo ušák, jednak od názvu kmene, který se jejich výrobou zabýval, například tekke, jomut nebo afšár. Dříve se koberce označovaly i podle centra, odkud se vyvážely do Evropy, ale již se od toho upouští.

Napište nám

Aktuality zobrazit všechny aktuality

18. 6. 2018 Vše o orientálních kobercích- kniha „Perské koberce“ Chcete se dozvědět vše o perských kobercích, jejich výrobě, historii, využití, údržbě a jedinečnosti? Kupte si naši knihu „Perské koberce“.
8. 6. 2018 NOVINKA - Vlněný koberec 62 x 95 cm Tvary koberců obdelníkovýŠířka koberce 62 cmDélka koberce 95 cmPůvod IndieCena před slevou 8900,- Kč

Parametrické vyhledávání